Ano, teoreticky to možné je, ale jen v případech velmi špatného navržení zemního kolektoru. Pak opravdu kolektor může podchladit půdu nad sebou a ovlivnit růst vegetace. Ta poté funguje s určitým zpožděním, obdobně třeba jako na horách. U správně navrženého kolektoru rozloženého v zahradě do dostatečně velké plochy k výraznému vychlazování země nedochází a na vegetaci nemá kolektor v podstatě žádný vliv. Navíc, jak je zmíněno v prvním bodě, tak se půda nad kolektorem velmi rychle regeneruje – zejména pokud je nezastíněna. Opět proto mějte na paměti, kolektor se nedá předimenzovat. Pokud na zahradu zakopu o jednu smyčku navíc, rozložím chladicí výkon do větší plochy, snížím teplotní zátěž na podloží, zvýším účinnost tepelného čerpadla. Pro korektní návrh kontaktujte odborníky.

Všechny dosud zveřejněné testy tepelných čerpadel v reálných podmínkách střední Evropy jasně dokazují, že tepelná čerpadla země – voda mají v průměru o 25 až 35 % nižší spotřebu elektřiny. Zemský masív je totiž daleko stabilnějším zdrojem energie než teplota venkovního prostředí. Rozdíly samozřejmě narůstají s nadmořskou výškou. Na jihu Moravy bude rozdíl ve spotřebách obou systémů jistě menší, než například v Krkonoších. Některé montážní firmy (z pohodlnosti a konzervativnosti) stále ještě neopodstatněně upřednostňují systém vzduch — voda, i přesto, že to pro vás nemusí být vždy zcela výhodné. Před Vaším rozhodnutím se opět poraďte ideálně s nezávislými odborníky např. z řad výrobců, kteří nabízí obě varianty tepelných čerpadel.

Tepelná čerpadla země — voda měla v minulých letech nejrychlejší návratnost spíše u větších objektů, kde systém sloužil jak pro vytápění a teplou vodu, tak pro chlazení v letních měsících. Nicméně dnes, se stále rostoucími cenami energií a nejistotou ohledně dodávek plynu z Ruska, se jeví jako perspektivní zdroj vytápění i do meších rodinných domů. Konec konců i s ohledem na požadavky PENB (průkaz energetické náročnosti budov) platné od 01/2022 obstojí tento zdroj jako jeden z mála, ne-li jediný bez nutnosti řešení rekuperace nebo nákladných a složitých kombinací mnoha systémů (nemusí být pravidlem, ale třeba u bungalovů to tak zpravidla bývá).

Ekonomická návratnost kalkulující s investičními a provozními náklady tepelných čerpadel souvisí vždy s konkrétní aplikací. Při vhodně navrženém systému jste schopni za 1 kW elektřiny vyrobit 5 – 6 kW tepla, v případě pasivního chlazení vám k 5 – 6 kW chladu postačí pouhých cca 80 – 100W elektřiny – tedy příkon ještě do nedávna běžných žárovek. Návratnost vždy záleží na tom, s čím porovnáváme. Běžně TČ při současných cenách energií dosahují návratnosti kolem 5 – 10 let. Životnost samotné technologie TČ bývá vyšší než 20 let, samotný vrt/zdroj „geotermální energie“ je pak dá se říci „na vždy“ (80 – 100 let?). S neustále rostoucími cenami energie se ale návratnost rapidně zkracuje a geotermální energie s tepelnými čerpadly se tak stávají do budoucna čím dál více perspektivním zdrojem.

Nikoli, hlavním faktorem, podle kterého bychom měli určovat hloubku vrtu nebo plochu zemního kolektoru, je tepelná ztráta objektu a předpokládané množství vyrobené teplé vody. Z toho nám vyplynou energetické bilance objektu, které jsou pro korektní návrh systému stěžejní. Typ a výkon TČ je samozřejmě vhodné znát, abychom mohli ověřit i přenesení výkonových špiček a hydraulické řešení. Je ovšem nutné pamatovat na to, že systém má vždy určitou kapacitu a není nevyčerpatelný! Pokud tedy navrhneme např. TČ o výkonu 8 kW na menší bytový objekt s tepelnou ztrátou 10 kW a pro 6 osob na TV může to být v pořádku jen v případě, že počítám s tímto provozem a navrhnu k tomu adekvátní zdroj = primární okruh. Toto tepelné čerpadlo totiž v rámci roku může „naběhat“ o cca 1/3 provozního času více, než to samé TČ umístěné např. u rodinného domu s tepelnou ztrátou 8 kW a teplou vodou pro 4 člennou rodinu. Je zřejmé, že v případě rodinného domu bude vrtná metráž kratší, byť tepelné čerpadlo je stejné…

• Tepelné čerpadlo je hlučné, bude mě rušit a navíc je furt porouchané

Lidé někdy dávají všechna tepelná čerpadla tak říkajíc „do jednoho pytle“. Tepelné čerpadlo jako tepelné čerpadlo, všechno je to stejné. Bohužel „nešvary“ týkající se především vzduchových tepelných čerpadel lidé přejímají i na ta zemní. Ta jsou ale ve srovnání se vzduchovými zcela bezhlučná (venkovní část je v zemi a nehučí nám na zahradě) a vzhledem ke konstrukci mnohonásobně spolehlivější a trvanlivější.

• Nechám si také vyvrtat ten geotermální vrt a budu topit vrtem…

Mnoho lidí, laiků, mimo obor vytápění má správnou představu o běžně prováděných hloubkách vrtů od cca 50 do 150m. Někdy jsou však jejich úvahy zcela milné. Je třeba si uvědomit, že samotný vrt v dané délce/hloubce nám v žádném případě není sám o sobě schopen vytápět dům na požadovanou teplotu interiéru cca 20 °C. Průměrné teploty v těchto vrtech bývají kolem 10 – 12 °C. Bez napojení na tepelné čerpadlo, které pomocí kompresoru převede tuto energii na vyšší teplotní úroveň (např. 35°C) nelze vrt pro vytápění použít. Teplo nám tedy vyrábí stroj – tepelné čerpadlo umístěné v technické místnosti.